Pracuji v elektrotechnickém průmyslu (výroba automobilní a letecké elektroniky) již jedenáctým rokem a to konkrétně v oddělení jakosti, kde mám mimo jiné na starosti posuzování a analýzy nových projektů a výrobků společnosti, stejně jako analýzy vadných přístrojů. Nevím, jestli zrovna moje pracovní zařazení je to nejfundovanější pro „udílení nějakých rad“ směrem do školství, ale třeba zrovna ano.

Za svoji letitou praxi jsem mohl zachytit trendy doby a kam se posouvá elektronika od doby, kdy ji já studoval. Myslím, že všichni, kteří se elektrikou už nějakou dobu bavíme, a potažmo živíme, víme svoje.

Dnešní doba je dobou mikroprocesorů.  Bez mikroprocesoru už nelze téměř vyrobit elektronický přístroj. Mikroprocesory nastoupily v masivním měřítku. Jsou levné, jsou praktické a umožňují konstruktérovi dostat na minimální plochu to, o čem se nám před dvaceti lety jenom zdálo.

Má to ovšem dvě stránky. Zatímco dříve se k tomu, aby výrobek „ztratil funkci“, muselo něco fyzicky zničit, a často až vlivem nestandardních podmínek zvenčí, dnes stačí ke ztrátě funkce mimo hardwarový problém i „zaškobrtnutí“ programu (software). Je třeba, aby dnešní „mladý elektronik“ měl povědomí o funkci a o podmínkách práce mikroprocesoru, ale současně nezapomínal na Ohmův zákon!

Setkal jsem se v praxi s konstruktéry (převážně mladší generace), kteří dokázali velmi rychle a poměrně dobře navrhnout obvod požadované charakteristiky s různými druhy procesorů a při oživování se dokázali „zahrabat“ v problémech, které jim zapojení vytvořené na DPS s minimalistickými „cestami“ přivodilo. „Země“ rozvedená po desce DPS o tloušťce 0,4 nebo dokonce 0,25 mm dokázala zavést takové propady a zdvihy při proudových rázech, že  v podstatě znemožnila funkci přístroje. Někdy se problém projevil hned při oživování přístroje, což je to nejlepší, co se může stát, někdy se problém projeví až v laboratořích při testech výrobků a někdy bohužel až u zákazníka, což je ten nejhorší možný případ.

Například systém dálkového řízení odpalu pyrotechnických aplikací obsahoval centrální řídící jednotku komunikující s perifériemi. Všechno pracovalo náramně a bezvadně na stole i v laboratoři až do okamžiku, kdy se tyto periférie připojily na asi 100m kabel. Potom najednou bylo na konci kabelu místo 12 V jen 6 a zbytek se jaksi „rozmělnil“ ve vedení. A tady je možná ten dnešní problém mladých elektrotechniků - vědí o elektrice, vědí o fyzikálních zákonech, ale pro samé programování je opomíjejí.

Učte tedy žáky tomu, že ta nejzákladnější pravidla elektrotechniky jako jsou Ohmův zákon, Kirchhoffovy zákony a potažmo obecný Einsteinův zákon o zachování energie platí i v době mikroelektroniky a v éře mikroprocesorů.

Učte je o tom, že i drát, ač to nevypadá, je odpor, učte je o tom, že se „nepředává“ napětí nebo proud, ale energie a to je vždycky komplexní hodnota. Pro praxi je potřeba pracovat a zkoušet a zkušenosti, ty jsou nepřenosné. Učte je to ale proto, aby, až se jim stane podobný nebo stejný problém, si mohli vzpomenout na to, co jim učitelé říkali a nemuseli to sami objevovat.

 

Ing. Aleš Fritscher

AEV s.r.o. Kroměříž

 

Naposledy změněno: neděle, 24. listopadu 2019, 09.20