Zejména vypracované autorem (redaktorem) předmětu pro hlavní bloky učiva – texty, prezentace, tabulky, e-learning, testy,..

Literární kritika

Literární kritika je pole literární diskuse, které si prostřednictvím recenzí a jiných textů klade za cíl interpretovat, hodnotit a třídit literární díla. Posuzuje přitom jak nově vyšlá díla, tak texty staršího data, chce-li je podrobit novému kritickému pohledu; odborná kritika přitom bere v potaz tendence světové literatury, popř. alespoň určité národní literatury nebo příslušného žánru.


Mgr. Petr Šiška

Zpráva, komentář, glosa

Zpráva obecně je jakákoliv nová, souhrnná nebo cílená jednorázová informace, kterou jeden člověk nebo skupina lidí předává jiným lidem. Používá se v nejrůznějších oblastech lidského života a společenského styku jako např. ve zdravotnictví, v politice, v podnikání atd. apod.


Bartošek, J.: Žurnalistika - Úvod do studia, FF UP v Olomouci, Olomouc 1991, s. 51–61.
Osvaldová, B., Halada J. a kol.: Encyklopedie praktické žurnalistiky, Libri, Praha 1999, s. 213.
Ottův slovník naučný, heslo Recense. Sv. 21, str. 351

Reklama

Reklama je jakákoliv placená i neplacená forma propagace výrobku, služby, společnosti, obchodní značky nebo myšlenky mající za cíl především zvýšení prodeje. Reklama může být televizní, novinová, internetová, rozhlasová, plakátová nebo jiná.


Mgr. Petr Šiška

Diskuse a debata, ICQ

Debata je formalizovaný způsob vedení sporu, jehož prostřednictvím skupiny a jednotlivci diskutují v zájmu dosažení nějakého rozhodnutí. Principy debaty jsou zakotveny v jednacích řádech parlamentů, legislativních sněmů a podobných formálnějších setkání. Výsledek debaty může být stanoven hlasováním, usnesením rozhodčích, nebo kombinací obojího.


J. Sokol, Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha: Portál 2003, kap. III. 3.
Hoffmannová – Müllerová, Kapitoly o dialogu. Praha 1994
Kolář – Šikulová, Vyučování jako dialog. Praha 2007
J. Poláková, Filosofie dialogu. Praha 1995
K. Vrána, Dialogický personalismus. Praha 1996
R. L. Pratt, Křesťanská apologetika: boříme lidské výmysly. Praha: Oliva 1994 - 117 s. ISBN 80-901634-2-4
KLEMPERER, Victor: Jazyk Třetí říše: poznámky filologovy. Jinočany: H&H, 2003, ISBN 80-7319-019-2.
FIDELIUS, Petr: Řeč komunistické moci. Praha: Triáda, 1998, ISBN 80-86138-03-8.

Argumentace

Argumentace je přesvědčování na základě uvádění důvodů, které mají vést k přijetí toho, co je předkládáno.


František Koukolík, Jana Drtilová: Život s deprivanty II: základy stupidologie, Praha, nakl. Galén, 2002, ISBN 80-7262-078-9, str. 156–191 a poznámka 39

Rétorika

Rétorika (řečnictví) je nauka pojednávající o verbálním projevu. Je vedle gramatiky a dialektiky jedním ze tří původních svobodných umění (tzv. trivium), která se vyučovala na středověkých univerzitách. Jde o jednu z nejstarších jazykových disciplín, která vznikla již ve starověku.


ŠIMURKA, David. Mluvte jako mluvčí - Cvičebnice aktivní slovní zásoby. Praha: [s. n.], 2008. 

Vývoj českého pravopisu

Pod pojmem pravopis rozumíme souhrn pravidel pro užívání písmen a diakritických znamének při zaznamenávání jazykových projevů. Pravopis má dvě hlavní funkce - zaznamenávací a vybavovací.


Kol. autorů. Příruční mluvnice češtiny. 2. vyd. Praha: NLN s.r.o.,1997.
MAŠKOVÁ, D. Český jazyk : přehled středoškolského učiva. 1. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2006.
SOCHROVÁ, M. Český jazyk a literatura. 1. vyd. Nakladatelství Fragment, 2009
Mgr. Petr Šiška

Písmo. Vývoj písma.

Jako písmo označujeme soubor grafických znaků, které se seskupují v celky podle struktury daného jazyka. Slouží k záznamu lidských myšlenek a řeči a umožňuje komunikaci mezi lidmi v prostoru a čase.


Kol. autorů. Příruční mluvnice češtiny. 2. vyd. Praha: NLN s.r.o.,1997.
MAŠKOVÁ, D. Český jazyk : přehled středoškolského učiva. 1. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2006.
SOCHROVÁ, M. Český jazyk a literatura. 1. vyd. Nakladatelství Fragment, 2009
Mgr. Petr Šiška

Mluvená a psaná forma jazyka

Čeština má dvě základní podoby, ve kterých se realizuje. Jedná  se o podobu mluvenou (zvukovou) a psanou (grafic¬kou). Jde o dva relativně samostatné způsoby projevu, které  se liší se  použitím výrazových prostředků, přičemž některé z nich jsou pro mluvenou či psanou formu jazyka typické.


Kol. autorů. Příruční mluvnice češtiny. 2. vyd. Praha: NLN s.r.o.,1997.
MAŠKOVÁ, D. Český jazyk : přehled středoškolského učiva. 1. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2006.
SOCHROVÁ, M. Český jazyk a literatura. 1. vyd. Nakladatelství Fragment, 2009
Mgr. Petr Šiška

Zvuková stránka jazyka

Zvukovou stránkou jazyka se zabývají dva vědní obory -  fonetika a fonologie. Z fyzikálního hlediska je řeč chvění vzduchu, které vnímáme jako zvuk. Tělesné orgány, které se účastní tvoření hlásek nazýváme souhrnně mluvidla.


Kol. autorů. Příruční mluvnice češtiny. 2. vyd. Praha: NLN s.r.o.,1997.
MAŠKOVÁ, D. Český jazyk : přehled středoškolského učiva. 1. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2006.
SOCHROVÁ, M. Český jazyk a literatura. 1. vyd. Nakladatelství Fragment, 2009
Mgr. Petr Šiška

Sloh- funkční styly

Funkční styl se zabývá jazykovým vyjadřováním. Mívá velmi různý cíl. Někdy pouze dorozumívací cíl o záležitostech běžného života. Jindy může mít cíl v projevu sdělení závažných informací.


Mgr. Petr Šiška

Psaní titulů

Které tituly se píší před jménem a které za jménem?  A jaké jsou jejich správné tvary?  Stručný přehled najdete v tomto článku.


Pravidla českého pravopisu

Výslovnost

Výslovnost slov, vět a celé řeči je způsob, kterým jedinec vytváří zvuky, z nichž se skládá mluvená řeč. Výslovnost je ovlivněna použitým jazykem, oblastí, kde mluvčí žije, jeho původem, vzděláním i jeho osobností. Správná výslovnost je ortoepie. Je důležitou součástí jak hovorového jazyka, tak jazyka spisovného. Kodifikace správné výslovnosti je zpravidla udržována zejména jazykovědci a na hereckých školách. Velkou tradici má právě jevištní výslovnost neboli jevištní řeč.


Bohuslav Hála a Miloš Sovák: Hlas, řeč, sluch. Základní věci z anatomie, fysiologie a hygieny hlasového, mluvícího a sluchového ústrojí, z foniatrie, fonetiky, orthoepie, orthofonie atd.). Česká grafická unie, Praha 1941, 1. ed., 255 .

Slovní druhy

Lingvistika dělí slova do slovních druhů. Ve vymezení jednotlivých slovních druhů hrají úlohu různé faktory: jakým způsobem se slovo zapojuje do věty, jaké tvary tvoří a jaké mluvnické kategorie u něj lze vysledovat atd.


Mgr. Jiří Svoboda

Paleografie

Paleografie (z řeckého grafé „staré písmo“) je pomocná věda historická zabývající se vývojem písma, číslic a dalších grafických znaků, jakými jsou ligatury a zkratky. Dále zkoumá způsoby psaní, vývoj psacích látek apod. Patří mezi nejdůležitější pomocné vědy historické, protože je nezbytná pro četbu starých rukopisů.
Původně zkoumala především texty psané písmem latinkou bez ohledu na použitý jazyk. Teprve postupně se její zaměření rozšířilo na další písma (řecké, písma slovanských jazyků atd.). Proto se paleografie rozlišuje podle toho, jaké písmo zkoumá: latinská, řecká, ruská, arabská apod.


PÁTKOVÁ, Hana. Česká středověká paleografie. České Budějovice: 2008. 278 s.
HLAVÁČEK, Ivan - KAŠPAR, Jaroslav - NOVÝ, Rostislav.
KAŠPAR, Jaroslav. Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. 2. vyd. Praha: SPN, 1979.
HLEDÍKOVÁ, Zdeňka - KAŠPAR, Jaroslav - EBELOVÁ, Ivana. Paleografická čítanka. Praha: 2000.

Písmo- typografický objekt, lipsum

Návrhem různých grafických podob jednotlivých písmen či celých abeced respektive znakových sad se zabývá výtvarný obor nazývaný typografie, dnes velmi často v počítačové podobě.


PÁTKOVÁ, Hana. Česká středověká paleografie. České Budějovice: 2008. 278 s.
HLAVÁČEK, Ivan - KAŠPAR, Jaroslav - NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. 2. vyd. Jinočany: H&H, 1994. ISBN 80-85467- 47- X. s. 19-98
KAŠPAR, Jaroslav. Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. 2. vyd. Praha: SPN, 1979.
HLEDÍKOVÁ, Zdeňka - KAŠPAR, Jaroslav - EBELOVÁ, Ivana. Paleografická čítanka. Praha: 2000.

Písmo

Písmo se používá na vizuální zápis jazyka se symboly.


PÁTKOVÁ, Hana. Česká středověká paleografie. České Budějovice: 2008. 278 s.
HLAVÁČEK, Ivan - KAŠPAR, Jaroslav - NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. 2. vyd. Jinočany: H&H, 1994. ISBN 80-85467- 47- X. s. 19-98
KAŠPAR, Jaroslav. Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. 2. vyd. Praha: SPN, 1979.
HLEDÍKOVÁ, Zdeňka - KAŠPAR, Jaroslav - EBELOVÁ, Ivana. Paleografická čítanka. Praha: 2000.

Spisovná výslovnost

V tomto souboru můžete nalézt základní poučení o pravidlech spisovné výslovnosti.


Mašková,Drahuše. Český jazyk-přehled středoškolského učiva.Třebíč, 2006